Proč má tolik zvířat pruhy či skvrny

Je jasné, že zvířata mají rozdílné zbarvení, samozÅ™ejmÄ› nikoliv bez úÄelu. Pro mnohá z nich je dokonce otázkou života Äi smrti, neboÅ¥ právÄ› na barvÄ› záleží, zda se budou moci ukrýt pÅ™ed predátory Äi potenciální koÅ™istí. Je proto až s podivem, když se nad tím zamyslíme, kolik zvířat má na sobÄ› pruhy Äi skvrny. Ani ty zde vÅ¡ak nejsou zcela bezúÄelnÄ›.

 

 

Z tohoto důvodu je zajímavé se podívat, jak moc se v tomto ohledu liší zbarvení býložravců a masožravců. Když se nad tím totiž zamyslíme, uvidíme, že je zde poměrně velký rozdíl.

 

Pokud jde o masožravce, tak právÄ› na nich Äasto najdeme tmavé skvrny Äi právÄ› pruhy. Příkladem může být leopard, v naÅ¡ich podmínkách pak například mourovatá koÄka divoká Äi rys. Tato zvířata pak mají nÄ›co spoleÄného: loveckou taktiku. Loví ze zálohy, kdy se pÅ™iblíží ke své koÅ™isti co nejblíže je to možné a následnÄ› zaútoÄí.

 

To samozÅ™ejmÄ› vyžaduje, aby nebyli až do poslední chvíle zpozorováni. Pokud by totiž koÅ™ist jen zavÄ›tÅ™ila jejich přítomnost, utekla by a celý lov by byl zmaÅ™en. To samozÅ™ejmÄ› znamená, že musí mít i barvu, která splývá s okolím. A právÄ› zde skvrny Äi pruhy pomáhají, neboÅ¥ žádná zem není jednolitá. SluneÄní svÄ›tlo i podrost na ní vytváří stíny i oblasti s různými barvami.

 

 

Pokud se zaměříme na býložravce, pak i ti mají skvrnité zbarvení. Jelenovití i zajícovití mají například bílou skvrnu na zadní Äásti tÄ›la. To se může zdát kontraproduktivní, neboÅ¥ je snadno vidÄ›t, avÅ¡ak ve skuteÄnosti má svůj úÄel. Slouží totiž jako varování pro ostatní. Když se totiž zvíře na útÄ›ku pÅ™ed predátorem Äi jinou hrozbou rozbÄ›hne, je ona skvrna jasnÄ› viditelná a pohybuje se nahoru a dolů. Tím ukazuje ostatním, že je zde nÄ›jaké nebezpeÄí, pÅ™ed kterým je dobré zmizet.

 

Není tedy divu, že je zbarvení zvířat tak komplikované. To jsme se totiž jeÅ¡tÄ› ani nezmínili o pestrém peří ptáků Äi jasných barvách nÄ›kterých tropických žab. I ty totiž mají svůj důvod.